Pozdní podzim v Brdech

V průběhu života nastřádáme do šuplíků těch opravdových i pomyslných věci, které tam zůstanou ležet bez povšimnutí do konce života, některé občas vezmeme do ruky a vrátíme je zpátky. Já našla své pokusy o poezii z 80tých let.

Barvy podzimu se ztrácí

Sluneční paprsky už nehřejí

jak za letních

dnů

Smutek dýchl 

z holých strání

I listí ze zahrady zmizelo - 

dobře hořelo

Léto kde jsi

Ráno choulíme se 

do šály

Na rukou hřejivé 

rukavice

Ale vítr vklouzne 

i pod kabát

při procházce lesem

Koruny stromů smutně na mě kývají

jako by se ptaly

Léto kde jsi

Mám ráda teplé kapky

letního deště

padající do vlasů

Dávno je pohltila žíznivá zem

Ani proud řeky Berounky

nedá si říct

pokračuje vstříc Vltavě

Já - sama na své stráňce -

mám řeku 

jak na dlani

a ptám se

Léto kde jsi